My a Animefest 2011 | Minami no Otaku

Přijeli jsme, viděli jsme… a bavilo nás to :). Animefest 2011 je za námi

Tak si začínám myslet, že jednotlivé Animefesty by měly mít nějaké jméno, kterými by bylo možné je pěkně odlišit. Nejen že zjišťuji, že události minulých festů se mi začínají míchat dohromady, ale hlavně – víte jaký je problém vymyslet nadpis článku, který jej shrne? A stejně můj výtvor není nijak zajímavý ani originální. No, hlavní je, že samotná událost nebyla ani jedno, ani druhé. A ani nudná.

Jako Minami no Otaku jsme na Animefest přijeli společně, ale nakonec jsme se rozprchli v menších skupinkách dle své chuti. Někteří říkají, že je to škoda, ale podle mne to je to, o čem to je; na festu paralelně běží až čtyři různé programy právě proto, aby si každý mohl vybrat dle své chuti. A že bylo z čeho vybírat.

V rámci programu jsme nezaznamenali snad jediný okamžik, kdy by se člověk mohl nudit; kromě hlavních akcí (promítání filmů a seriálů, přednášky a soutěže), které běžely non-stop (s jedinou výjimkou od 15:30 do 16:00 kdy ve všech místech probíhala pauza) zde byly nejrůznější stánky s anime/manga předměty, mangami a jídlem. A bylo možno si zahrát na konzolích a DDR. Velmi se mi líbilo, že se stánkaři letos nebalili relativně brzy, ale vytrvali a mnozí zůstali až do posledního dne.

V rámci programu je zde pár bodů, které by se mohly zmínit, ačkoli kvalitní byly vesměs všechny;

AMV a cosplay soutěže Je pěkné vidět, jak se popularita otakismu rozšiřuje; soutěže už mají tolik účastníků, že by se v průběhu programu na všechny nedostalo a bylo potřeba udělat jistou selekci už před samotnou událostí. Což, paradoxně, ztížilo hlasování – letošní cosplaye byly všechny vesměs kvalitní a opravdu bylo poměrně těžké vybírat; konkurence letos byla velká.

Malé divadlo Kjógenu Možná tento bod nebyl až tak výjimečný, ale mne osobně tohle představení docela fascinovalo; jak je způsob a hraní divadla Japonska je odlišné od naší kultury. A líbilo se mi.

Slash Podle ohlasů na stránkách Animefestu to vypadá, že toto byl jeden z nejzábavnějších programů. Přednáška o fanfikcích takřka až šílených fanoušků byla opravdu hodně zábavná a dozvěděli jsme se i pěkné zajímavosti. Například co je to „trik se špičatým kloboukem“. Přesto musím mít i výtku; přednášky by podle mne měly být co nejvíce neutrálně podané, avšak přednášející poměrně často vyjadřovala osobní názory jako součástí přednášky a ne jako oddělenou věc. Na druhou stranu to jednak nebylo nic dramatického, jednak ve vší slušnosti bez urážek a nakonec; vzhledem k charakteru předmětu přednášky to asi k tomu i tak nějak patří. Nestěžuji si.

Dům z malých kostek Krátký příběh beze slov, který se ovšem stal jedním z mých nejsilnějších zážitků na festu, protože toto video je velmi nadupané emocemi, především nostalgií a smutkem a nejednoho člověka donutí zamyslet se nad tím, jakým způsobem vlastně vedeme naše životy. O to víc bych měl další výtku; hned po tomto videu se promítal film (O dívce, která proskočila časem). Já i lidi, se kterými jsme se o tom bavili, by ocenili alespoň chvilku času na zpracování toho, co jsme právě viděli. Bylo těžké se soustředit na ten film po takovém emocionálně silném zážitku.

Stává se tradicí, že na Animefestu se objevují i technické problémy. Nevím, jestli to byla smůla, ale letos mi přišlo, že těch problémů bylo mnohem více a častěji, než kdy dříve. Přesto se většinou nejednalo o nic moc opravdu hrozného a často se to vyřešilo rychle, avšak občas to bylo až příliš rušivé. Například skoro všechny přednášky měly zpožděně spuštěné ukázkové videa a přednášející mezitím stihli odvykládat několik dalších slideů.

Oproti loňsku, letos byla tělocvična velmi zaplněná a vypadalo to, že se na některé nedostalo; bohužel, nevím, jak dopadli. Na stránkách Animefestu bylo zmíněno, že možná připraví druhou tělocvičnu, pokud bude zájemců mnoho, ale na samotné akci jsme nic nezaznamenali.

Ovšem největším zklamáním pro mne na Animefestu byli samotní návštěvníci. Někteří. Většina z nich jsou úžasní Otaku, avšak opravdu nechápu, jak pro některé je problém po sobě uklidit. Když jsme odcházeli z tělocvičny, na zemi se válely různé odpadky a většinou poměrně velké, takže výmluva „nevšimli jsme si“ není na místě. Organizátoři se takřka celý rok snaží a připravují pro nás tuto akci a my se jim odvděčíme nepořádkem..? Letos prý dokonce byl v tělocvičně zanechán obsah něčího žaludku…

Nakonec ovšem přes všechny nesnáze hodnotím Animefest velmi kladně a líbilo se nám tam. Tímto všem organizátorům děkuji za všechnu tu tvrdou práci a doufám, že Vám zůstane nadšení a že budete mít příjemné návštěvníky